Co mě vedlo k tomu, že chci fotit ?

Ahoj TY 🙂

Možná to znáš. Ráno tě vzbudí nepříjemnej zvuk. Je to tvoje oblíbená písnička, kterou sis nastavil jako zvuk budíku v domnění, že se ti bude vstávat o něco líp… Jenže když tě tenhle zvuk budí každej den, tak to netrvá moc dlouho a tvoje vstávání z postele je zase stejně nepříjemný jako dřív. Vylezeš z postele potom co jsi budík třikrát odložil jen proto, aby jsi mohl třikrát na minutu usnout a následně se hned třikrát vzbudit. Ve spěchu provedeš všechny ranní povinnosti (v případě, že jsi budík odložil jen třikrát a né osmkrát, protože pak na čištění zubů prostě není čas) a spěcháš na místo kterýmu všichni říkají PRÁCE.

Práce je ve většině případů činnost, která nám nedělá radost, nikomu moc neprospívá a děláme ji jen kvůli penězům. Ty použijeme třeba na koupi novýho auta, který si dalších 10 let budeme ničit dojížděním do této práce. Práce kterou děláme pro někoho jinýho, nikam nás neposouvá a hlavně nás vůbec nebaví. Tak takhle teda né!!

Momentálně jsem v podobné situaci, dělám práci která je sice snesitelná a dala by se dělat dalších 50 let ALE!… Dostal jsem se do bodu kdy chci tvořit, tvořit cokoli. A snad poprvé v životě mi něco říká, že tohle by mohlo vyjít. Třeba se tak časem, díky mojí snaze a práci, vymaním z nikdy nekončícího koloběhu čekaní na výplatu a následnýho přežívaní dalšího měsíce.

Rozhodl jsem se fotit. Fotit všechno, co budu chtít.

Určitě se ti někdy stalo, že jsi viděl nějakou fotku a první co sis řekl bylo… No vlastně jsi chvilku neřekl vůbec nic, jen jsi na ni civěl a potom jsi konečně řekl ,,Ty vole! to je úžasná fotka!“ Tak to je ono. Tohle je můj cíl. Přeju si aby tohle byla přesně ta reakce na některý moje fotky.

Chci být v něčem dobrej, chci aby moje práce ostatním lidem přinášela pozitivní emoce a radost. Chci být nadšenej z toho co dělám a chci, aby ostatní byli stejně nadšení, když jim odevzdám svoji práci. Chci dělat něco, co má smysl a moje ranní vstávání nebude takový peklo i když mě vzbudí úplně obyčejnej zvuk budíku, kterej nebudu muset přenastavovat již zmíněnou oblíbenou písničkou. Chci aby moje vstávání mělo důvod. Abych jel tam kam chci, dělal to co chci, s lidma se kterýma chci. Konečně bude mít moje práce přínos a doufám, že i dostatečnej výnos pro to, abych mohl svůj život žít zase o kousek víc podle sebe.

Děkuju za tvůj čas strávenej na blogu. Děkuju, že sis tohle přečetl/a a hlavně děkuju, že právě díky Tobě a Tvojí důvěře ke mě můžou vznikat nový věci.

Zatím ahoj. 🙂